portréty

Fotografie nabízí půvabnou, romantickou, něžnou a vždy vzrušující krásu.

"Je jen jeden způsob jak zastavit čas; fotografie."

- Michal Hazuka

"Krásné" - tímto slovem lze popisovat cokoli, co se nám líbí. Ať už se jedná o estetické vnímání člověka, umění, přírody nebo nějakého skutku. Slovem - krásné - může být něco, co lze považovat za dobré a správné a pokud se tímto slovem vyjadřuje krása člověka, není dobré se ohlížet vždy jen na vzhled, ale především na jeho lidský charakter.

Pro každou ženu je vlastní vzhled velice důležitým prvkem a týká se zejména její vizáže a postavy. Ženské tělo vyzařuje různé signály, kterých si je každá žena vědoma a tím může u ostatních vyvolávat různé pocity. U mužů nejčastěji vyvolává chtíč a vzrušení, u žen převládá například pocit závisti nebo také obdivu. Každý ženský pohyb prozrazuje, zda je žena se svým tělem spokojena, zda se cítí být atraktivní, či se za své tělo stydí.

V českém prostředí byly zaznamenány první akty na počátku 20. století a sloužily jako předloha pro malbu, jak je patrné například z děl Alfonse Muchy, který se sám za fotografa nikdy nepovažoval. Přesto ale pořídil spoustu snímků mimo své hlavní zaměření výtvarné tvorby.

Ideál krásy se v dané době vždy určoval podle kulturních trendů a v průběhu let se měnil. Ve většině případů se týkal spíše žen. V mnoha uměleckých dílech docházelo k proměnlivosti ideálů ženské krásy. Kdy od kyprých tvarů, mohutných postav se širokou pánví, velkými prsy a vystouplým břichem byla tato díla přijímána jako symbol plodnosti. Nejednalo se čistě o ideální krásu. Dnes bychom takovou postavu v modelingovém průmyslu nepovažovali za příliš atraktivní a ani přitažlivou. Dnešní doba vyžaduje extrémně hubené a ploché ženské postavy. Trendem se stala štíhlá, avšak vysportovaná postava. Myslím si, že v současnosti je krása vykoupena dle finančních možností jedince, kdy největší vliv na společnost o ideálu ženské krásy mají bezesporu média, která ukazují ženy dokonalé, mnohdy s chirurgicky upraveným perfektním vzhledem, ve značkovém módním oblečení, s dokonalou pletí a udržovanými vlasy. Důraz je tedy kladen především na vzhled, nikoliv na charakter člověka. Svůj vliv na ideální krásu sehrály populární sociální sítě a spousta obyčejných žen se hodnotí právě ve srovnávání s ostatními zveřejňovaných v těchto médiích, tím dochází k falešným představám o skutečnosti.

Jedním z nejrozšířenějším tématem, především mezi amatérskými fotografy, je portrétní fotografie. Ze svého okolí znám spoustu zajímavých osob, které bych ráda vyfotila. Není to ale úplně jednoduché, s fotografií musím být spokojená a musí mít především správnou atmosféru.  

"Jednou z cest, jak prodat něco lidem v budoucnu je jednoduše získat jejich povolení už s předstihem."

- Seth Godin  

umělecká fotografie 

Ženský akt  jako by v dnešní době úplně zevšedněl.

Proto je třeba oddělit umění od erotiky a opětovně usilovat o zapojení intimity a nechat tak prostor vyniknout lidskou mysl...

Považuji za velmi důležité bojovat za přirozenou krásu ženského těla a v této formě ji i prezentovat bez jakýchkoliv digitálních úprav photoshopu. Ženy se musí naučit mít rády samy sebe. Nikdo není dokonalý, přesto si každý tu svou krásu ve snímcích určitě najde (bude-li chtít).

A právě toho jsem chtěla docílit, aby ženy s velmi silným vnitřním charakterem přijaly potřebu nezaobírat se pouze svým vzhledem. Chtěla bych Vám tu představit, že kouzlo ženského aktu není o boji za ideální křivky, ale především o krásné duši, do které mi dovolily ženy nahlédnout a zvěčnit skrze "hledáček" fotoaparátu.

Poukazuji na zobrazování nahého ženského těla, které k umění neodmyslitelně patří.

Každá doba se na tomto oboru nějakým svým způsobem podepsala, a jako příklad lze uvést třeba "předlistopadová" léta. Tehdy totalitní režim umělcům pracujícím s ženským aktem moc nepřál, a až příchodem demokracie nastal boom světa erotiky, a tím ovlivnil téměř všechny obory lidské činnosti.

Většina z nás se rád/a podívá na snímek krásného ženského těla. Poslední dobou je jich kolem nás tolik, zejména ve spojení s komercí, což mi přijde "laciné" a vytrácí se tím to zvláštní kouzlo, které by takové fotografie měly mít.

"Nejprve třeba míti obrazu plné srdce, aby ho pak mohly býti plné oči."

Josef Čapek